Páté retro vyprávění o výpravách Aladinovy bunkrácké party nás zavede do roku 2005 a oblasti mezi Úpicí a Náchodem, s bonusem v Orlických horách.
V tomto roce jsme zavítali do země zaslíbené, tam kde hacienda v dáli stojí, leč Čičákova není. Ano, jeli jsme do kraje v okolí Úpice. Bob domluvil nocleh a my zřejmě asi v pátek autem dojeli na místo. Píšu asi v pátek, protože si nepamatuji, jestli jsme nejeli až v sobotu ráno. Ale jelikož na fotkách je u prvního bunkru čas 9:30, tak jsme asi vážně jeli v pátek. Loňská sestava Kebule, Bob a Aladin. Byli jsme vřele přivítáni a po večerním posezení a „zpovědi“, protože místní chtěli vědět, co že to má ten jejich zeťák za kamarády exoty. Při rozdělování pokojů na spaní Kebule razantně odmítla samotku a prohlásila, že bude spát s chlapama. Za významného pozvednutí obočí a kroucení hlavou jí to prošlo. Byla neoblomná. Za odměnu spala na zemi a my s Bobem na široké posteli.
Ráno jsme posnídali a Čičák nás zavezl do Odolova k věznici. Ani ne tak na exkurzi, ale zde končila východní část vybudovaných trutnovských srubů. Nedaleko cesty na vrcholu Kraví hory jsme objevili T-S28. Sruby byly opuštěny ve stádiu rozpracovanosti, jelikož ještě nebyly zarovnány s okolním terénem. Směřovali jsme k jihovýchodu a po nepatrné pěšině jsme došli k T-S27, který byl v hodně podobném stavu jako předchozí. Po překročení silnice jsme stoupali ke Kryštofově skále. Lesní cesta nás dovedla k T-S26. Zde byly patrny známky úprav a oprav. Bojlerový zvon, vyplněná střílna replikou kanonu a upravené okolí. Když jsme nedaleko svačili, přijelo auto a na velkém vozíku vezlo repliku vchodových dveří. Pár maníků pod dozorem starého kápa vynášelo cement a další materiál. Připojili jsme se a za odměnu jsme se mohli podívat do útrob srubu. Usoudili jsme, že je čeká ještě hodně práce.
Stále jihovýchodně jsme pokračovali lesem a pomocí mapky z knížky a zdravých úsudků se nám podařilo najít T-S25 „U cesty“ a dále pak T-S24. Oba sruby byly po vybetonování bez omítek a dalších dokončovacích prací. I vstup dovnitř byl poněkud krkolomný, ať už po nouzově vyrobeném žebříku od nějakých bunkráků, tak třeba jen po kládách opřených o beton. Směrem na Chlívce jsme hledali srub T-S20 „Pláň“. Díky lesním a polním cestám se nám podařilo srub najít i přes proluku nepostavených srubů T-S 21 až 23. Také nás navedly rány petard a jiné pyrotechniky. Partička týpků, co si hráli na vojáky, se tu roztahovala, tak ani nebyla chuť k podrobnější prohlídce. Ona taková bouchnutá petarda uvnitř bunkru je o bubínky.
Dalším srubem byla T-S19 „Turov“. Nevýhodou „devatenáctky“ bylo to, že byla nedaleko silničky, tudíž jeden velký smeťák. Ani tady se nám dovnitř nechtělo. Následovala více jak 3 km dlouhá proluka k T-S7 „Lom“. Vynechávka byla pro to, že zde byla plánovaná stavba tvrze. T-S7 slouží jako chata i s vrtulovou elektrárnou. Po svahu do údolí obce Zbečník se nachází třízvonový T-S6 „Písník“. Byl otevřen a určitě stál za prohlídku. Napříč údolím bylo vidět T-S5 „U Křížku“. Pátrání, jak se k němu dostat, bylo docela zajímavé. Myslím, že k silnici jsme se dostali přes nějaké zahrady, ale najít tu správnou cestu, která vede k bunkru, bylo skoro nad lidské síly. Na bunkru se pracovalo, ale prohlídka možná nebyla.
Hřeben směřoval stále na jihovýchod. V blízkosti silnice stál T-S4 „Na hřbetu“ a dále tím samým směrem byste marně hledali T-S3. Nebyl totiž postaven. T-S2 „Studénka“ stojí nedaleko nějakého stavení. Je používán asi jako chata. Plastovým oknem zakrytá střílna hovoří za vše. Na vrcholku svahu jsou postaveny sruby T-S1b „Kóta B“ a T-S1a „Kóta A“. Zde též dochází ke změně značení na úsek náchodských srubů. Na nedalekém vrcholku se u křižovatky nachází N-S93b „Vrcha II“ a nedaleko v lesíku je N-S93a „Vrcha I“. Následující N-S92 „Bílá“ je postaven mezi poli. Zrovna zde pracoval nějaký místní zemědělec, tak jsme nijak moc nepátrali a ke srubu jsme nešli.
Mapka následujícího srubu nás zavedla k vesnickému hřišti. Vše vypadalo tak, že srub N-S91 „Rozhledna“ byl využíván jako toalety. Přístavek na diamantovém příkopu naznačoval využití jasně. Po asfaltce jsme se dostali k N-S90 „Vodojem“. Ten jsme využili ke krátkému odpočinku a svačince. Srub nesl stopy nějakých oprav. Byl natřen maskováním a byl docela uklizen. V nedaleké vesnici Babí jsme v zahradě, objevili docela zarostlý srub N-S89 „Babí“. Zřejmě asi po silnici jsme vyrazili ke zdálky viditelnému N-S88 „Transformátor“. Někde za zahrádkami jsme tušili N-S87 „Les“, jenže jsme netušili kde. Zde trochu odbočím. Jelikož jsme mohli jít celou trasu nalehko, vše jsme sbalili do jednoho batohu. Samozřejmě jsme se pravidelně střídali a asi jsme jako gentlemani nechali nést batoh Kebuli kratší dobu. Ale vždy, když jsme někoho potkali nebo se ptali na cestu či po bunkrech, tak jako na potvoru měla batoh na zádech Kebule. To se stalo i v zahrádkách a tady to dokonce i dědci zahrádkáři nějak okomentovali. Každopádně poradili dobře a mi tento srub našli už v pohodě. V okolí jsme našli jednu zvláštnost. Jelikož tento srub stál na okraji prudkého svahu, tak aby mohli střelci ve zvonu a ze střelecké místnosti střílet do údolí, kde by jinak vzniklo hluché místo, byl zde ve směru palby vykopán hluboký příkop, který je doposud patrný i na mapách.
N-S86 „Havlíček“ je postaven už na stráni nad Náchodem. Zvláštností je zde povalená betonová část revizní šachty dlouhá několik metrů. Naskytl se nám též pohled na protější stráň, kde byla patrná linie srubů N-S81 až 83, kterou jsme procházeli předchozího roku. Při sestupu k hlavní cestě jsme u parkoviště Kauflandu zdálky vyfotili N-S84 „Voda“. Víc sil už nám nezbývalo. Volali jsme Čičákovi, který pro nás přijel a odvezl nás zpět do Úpice, kde jsme po jídle a patřičné hygieně spokojeně ulehli k zaslouženému odpočinku. Kebule opět na zem.
Ráno už nebylo počasí tak krásné jako předešlého dne, a tak jsme se rozloučili s Čičákem a příbuznými a vyrazili k domovu. Čas jsme měli dobrý. Slovo dalo slovo a my se rozhodli, že se cestou zastavíme nad Rokytnicí na parkovišti u srubu R-S74 „Na Holém“ a projdeme chybějící sruby, které pokračují nad tvrzí „Hanička“. Za mlžného a deštivého poledne jsme z parkoviště vyrazili zvýšeným tempem po bunkrácké cestě až na Komáří vrch. Zde ležely ještě zbytky sněhu a přesně, jak bylo bílou barvou napsáno na zbytcích dělostřelecké pozorovatelny R-S 91 „Vrch“ – „TROCHU JSI SMUTNÝ POMNÍKU ZAŠLÉ SLÁVY ČECHŮ 1938“ – na nás smutně působilo i toto návrší, kde jsou v lese na dohled umístěny ještě sruby R-S 90/I „Pravý“ a R-S 90/II „Levý“.
Při cestě zpět jsme již ze silnice z Orlického Záhoří do Říček uviděli střílnu a betonový pás obvodové překážky patřící ke srubu R-S 89 „U silnice“. Stejně jako některé sruby na Komářím vrchu, tak i tento a další směrem ke tvrzi „Hanička“, měl zachován zvon. Tento úsek je jediný až na nepatrné výjimky, kde jsou původní zvony zachovány. Stejně tak i na srubu R-S 88 „Mlází“. Pokračovali jsme dále v sestupu a u srubu R-S 87 „Průsek“ jsme zahlédli vojenské vozidlo GAZ a znaky oprav a pobytu několika nadšenců. Následoval srub R-S 86 „U Paseky“. Tento vytrpěl těžké poničení při testování kumulativních náložích, které je patrno na zvonu do dnešních dní. Také vnitřek srubu je zcela zdevastován.
Již u srubu R-S 86 jsme počali stoupat do Anenského vrchu. Zde byly postaveny nedaleko od sebe sruby R-S 85 „Anna“ a R-S 84 „Arnošt“. Zatím co Anna nás chybějícími dveřmi zvala dovnitř, Jaroš byl uzamčen. Opět jsme pokračovali z kopce po cestě. Mezi smrčky jsme zahlédli a následně i prozkoumali srub R-S 83 „Chata“. Tento, jak jsem četl v nějakém časopise, opravdu používal v té době nějaký pán z Prahy jako chatu.
U křižovatky cest stál též poničený, nyní však trháním zvonu, srub R-S 82 „Poslední“. A pak už zbýval jen srub R-S 81 „U obrázku“, který stojí nejblíže tvrzi „Hanička“. I tak byl vybudován pouze v odolnosti II. Ač je tento srub velmi poničen ostřelováním, zvony zůstaly nepoškozené. Ještě jsme se zastavili u srubu R-S 75 „U křížku“. Zde byly zajímavé čisté závity po demontáži střílny pro kanon. Snad nějaká pozdější demontáž, třeba tehdy, když se v sedmdesátých letech odtud odvážela kopule do muzea v Darkovičkách u Hlučína.
Pak již na parkoviště a domů. Výprava s prvním využitím základny u Čičáka byla úspěšná a zastávka u bunkrů v okolí tvrze Hanička byla také zajímavá.
Aladin (napsáno s odstupem 20 let)
P.S. Nejsem si tady jist, ale ve zprávě o výpravě roku 2002 jsem se zmiňoval, že jsme byli u R-S 75, ale ruku do ohně bych za to nedal. Možná, že poprvé jsme u něj byli až teď. No už je to hezká řádka let. Nápis o zašlé slávě Čechů už se taky nyní nedá přečíst. Jsem rád, že fotka se dochovala.