Na start letošní jízdy se dostavily čtyři hlídky. Bylo zde sice hlídek doslova pět a půl, ale Vlastík ještě řádně nerozchodil výpravu na bunkry z minulého týdne a Jessie tudíž neměl parťáka na jízdu a Lexík se „vymlouval“, že ještě nedal do kupy kolo z loňského CC. Startoval tedy Matěj s kamarádem Jendou, Indy s Piérem, Holli s Kuldou a na Milhause jsem zbyl já. Společně jsme se vyfotili a vyrazili ke vjezdu do Pekla.
Zde už začal závod naostro. Cílem byl přístřešek v Pekle, ale okličkou přes singltrekovou trasu 3 „Luciferka“. Netušil jsem, že je třeba vystoupat tolik serpentýn. Uff! Na rozjezdovou etapu docela fuška.
Další cíl byl památník letců. Za dobré nálady vyrazili první. Je fakt, že nás zarazilo, že dvě hlídky se vydali po červené. My jsme jeli klasikou k Buku a dále přes Dvorskou až k pomníku. Doposud vše probíhalo v klídku a cestou sem jsme viděli rudou záři nad Hřebčem, takže ještě bylo dost světla.
Na konci Dlouhé Loučky, na tom, co je blíž ke Křenovu před jedním z mostů, je zašitá malá kaplička. Spíše boží muka. To byl cíl třetí etapy. Strategie jasná – ve vhodném okamžiku opustit hřebenovku doprava a přes louky se někde za humny zjevit v Loučce. Indy s Piérem se vraceli k jiné odbočce, ale ostatní vyrazili dál. Všichni jsme byli přesvědčeni o tom, jak si nadeženeme drahocenný čas. U odpočívadla jsme slibnou cestou odbočili dle plánu. Krása nesmírná. Ovšem zpevněná cesta po chvíli končila a dál dolů směřovala jen travnatá, rozrytá a spíš jen tušená stezička, která končila na kraji lesa kopřivami a obrovskou loukou. Vysadit mě tu na výsadku, tak fakt nevím. Naštěstí pro nás, kopřivy projely už dvě hlídky, a tak popálení nebylo tak velké. Po stopách v trávě jsme se vyštrachali na cestu. Po chvíli jízdy Milhaus prohlásil, že se moc vracíme a že by se mu líbila ta, co odbočuje vlevo. Pěkně to šupajdilo do té doby, než jsme málem vlítli do plotku přes lesní cestu. Někdo tu měl pastvinu. Při cestě zpět na křižovatku jsem otestoval své ostře nastavené brzdy. Chvíli jsem si na mokré trávě připadal jako plochodrážní jezdec, vzápětí jako úplný blb. Vyválel jsem se pěkně. Po chvíli při řazení znova, teď už do kopřiv. Spořádaně jsme se vrátili na původní trasu a dlouhým a prudký sjezdem jsme vyjeli na konci Loučky. Bohužel pro nás na opačném, než jsme chtěli. Za tmy jsme dojeli ke kapličce a já si naivně myslel, že jsme první. Všechny hlídky už tu na nás opodál čekaly.
Jelikož další cíl nebyl ani na jedné mapě, musel jsem sáhnout po mobilu a památník Lichtenštejnů jsme zacílili až zde. Dokonce i fotka byla. Milhaus na to prohlásil: „Hmm, takovej šutrák v lese, to se bude dobře hledat.“ Nad mobilem jsme zvolili taktiku a postupně vyrazili. Potíž byla hlavně v tom, že ten šutrák nebyl hned u cesty, ale asi 30 metrů mimo. Jakmile jsme dorazili do lesa, zvolili jsme ze tří cest tu prostřední. Ta bohužel po pár desítkách metrů končila v lese. Zvolili jsme nejvíc proježděnou cestu stejně jako asi všechny hlídky. Minuli jsme Indyho s Piérem a u skladiště klád jsme natrefili na hlavní vrstevnicovou asfaltku. Vyrazili jsme tušeným směrem, ale vzápětí jsme potkali zbývající dvě hlídky, které se vracely bez úspěchu. Po několika marných pokusech a výpravách po slibně vypadajících stezkách se všechny hlídky domluvily a nakonec jsme sáhli po navigaci. Byli jsme úplně mimo. Vraceli jsme se téměř kilometr. Ve slibně vypadajícím místě jsme odbočili po jasné stezce do lesa a zase nic. Tak další nahlédnutí a o kus dál zase nic. Až Holli posvítil do lesa na úplně bezvýznamném místě a byl tam. Matěj tvrdil, že původně jeli tímto směrem a snad pár metrů před se otočili. No, kdyby ho našli a schovali se tu, tak asi by byl jejich dosavadní náskok ještě o mnoho větší.
Při focení u pomníku Indy zjistil, že někde vytrousil mobil. Kluci po něm chvíli pátrali pomocí různých aplikací, ale v polních podmínkách jej nebylo možné vystopovat. Indy rozhodl – jedeme dál, a to k údajné zřícenině kapličky nad Pohledy. Z cesty na hřeben si pamatuji jen to, že silnice Křenov – Pohledy je opravdu krásně opravená a jet to opačně by bylo super. Když jsme se přehoupli přes vrchol, minuli jsme Milanovu zatáčku a v další vracečce odbočovala cesta do lesa. Zde to bylo na tlačení. Kluci už zde byli a kaplička již zdaleka nebyla zřícená, ale od roku 2005 hezky opravená i s posezením. Před odjezdem Kulda našel krabičku se sluchátky. Prohodil jsem, jestli tam nemá Indy i ten mobil, ale nebyl tam a Indy to naštěstí neslyšel..
Naše trasa směřovala k odpočívadlu U tety. Nezbylo nám, než dotlačit kopec a pak po hřebenovce směr Kamenná Horka. Bylo dobré se nenechat zmást červenou značkou, ale šlapat dál cyklostezkou po slušné asfaltce. Nohy už docela bolely a když Milhaus prohlásil, že mu brali ráno půl litru krve a že si myslel, že to bude horší, nevím, nevím, jak moc bych mu stačil, kdyby tu krev nedaroval. Na vyhlídce už byli všichni. Někteří si již čas odhadovali, protože jim došly mobily. Výhled do údolí byl úchvatný, jelikož již asi hodinu svítil skoroúplněk. Hvězdné nebe nad hlavou a mlhy v údolích měly své kouzlo.
Nabalil jsem na sebe vše, co jsem ještě měl, protože nás čekala cesta ke svatému obrázku v údolí nedaleko Rezavého potoka. Myšlenka byla taková, že za prudkou zatáčkou staré silnice v místech autobusové zastávky by měla odbočovat cesta z kopce a napojit se na lesní asfaltku. Jediní, kdo se tam vydali, byl Matěj s Jendou. S malými obtížemi cestu našli. My ostatní jsme přes svodidla viděli jen kopřivy, a tak jsme to objeli dokola po silnici. U obrázku opět byli všichni. Za souhlasu ostatních jsem ocenil jízdu po spojce odečtením 5 minut z času etapy. Bylo okolo druhé, a i Milhaus prohlásil, že příště jede na dámském kole, protože má problém přehodit nohu přes rám. A to je co říct. Společně jsme frčeli do Udánek a tu mě napadlo, že i po tolika ročnících je něco poprvé. Mockrát jsme již touto trasou jeli CC, ale ani jednou tímto směrem.
V Udánkách jsme udělali cílové foto a ještě jsem byl donucen sečíst výsledky. Čtvrtá etapa, při které nás k cíli dovedla navigace, byla anulována. Vítězem byli Matěj s Jendou. Další hlídky pak v rozmezí deseti minut v pořadí Milhaus – Aladin, Kulda – Holli a Indy – Piér.
Několik poznámek k letošní jízdě.
- Délka asi 45 km.
- Čistý čas první hlídky bez 4. etapy pod dvě hodiny.
- Mnohokrát jsem si vzpomněl na Jessieho, jak udělal dobře, že nejel.
- Milanova zatáčka je místo, kde zmizel v roce 1983 i s kolem pod škodovkou a paní musela couvnout, aby mohl vylézt.
- Sluchátka byla Jendova.
- Indy díky moderní technice mobil našel ještě téže noci.
- Památník Jana z Lichtenštejna se nachází v mnoha podobách převážně na Moravě, viz internety.
- Ve 2:35 jsem odemykal domov.
- A nakonec – celé dopoledne pršelo a předpověď byla celý týden neradostná, ale za celou jízdu ani kapka
Aladin
