Dlouhá je cesta Skotskou vysočinou

Známé rčení říká, že se člověk nemá chlubit cizím peřím. No ale nepochlubte se, když mládí uskutečňuje věci, o kterých jste vy sami tak maximálně snili.

„Ten kraj už je blízko a já cestu znám
je bílá a jde skotskou plání
jde úbočím skal a lučinami tam
kde se nad Loch Lomond stín měkce sklání…“

Co znám písničku „Loch Lomond“ (s českým textem asi nejznámější verze od Waldemara Matušky), představoval jsem si, jak to asi u tohoto jezera uprostřed Skotské vysočiny (Highlands) a obecně ve Skotsku vypadá. Jasně, co existuje internet, není problém vyhledat příslušné fotografie, videa, filmy atd., ale to prostě není ono, neb co člověk nepozná „na vlastní kůži“, o tom nemůže říct, že to opravdu zná.

Za našeho mládí šlo o nějaké cestě „na ostrovy“ opravdu tak maximálně snít, jak tak dostupné byly pouze státy východního bloku. Po roce 1989 už by to třeba šlo, ale to jsme měli úplně jiné starosti. No a „na stará kolena (a to doslova :–) už by si našinec na nějaký mnohadenní výšlap „na těžko“ a navíc v cizině asi netroufl. A tak jsme aspoň na dálku drželi palce našim mladým, kteří z jara přišli s nápadem vyrazit do Skotska na West Highland Way – osmidenní přechod Skotské vysočiny v celkové délce cca 100 mil (160 km). Klobouk dolu, nápad nejen pečlivě naplánovali, ale hlavně mezi 7. a 17. dubnem 2024 také realizovali. Navzdory tomu, že je skotská příroda skrze počasí vůbec nešetřila, dokázali to a přivezli si kopu zážitků a zkušenosti. Po návratu to doma bylo na dlouhé povídání, a kdo ví, třeba o tom časem vznikne i pěkný delší článek 🙂

Miri, Janku,
jste dobří, palec nahoru, rada starších pochvalně mručí a připíjí na váš výkon originál skotskou 🙂