Jak jsme se, my starší hoši, zase po roce sešli, abychom si/se na Kvíčalce užili.
Je-li naše evidence správná, sešli jsme se v rámci setkání Železného kruhu v pátek 28. listopadu 2025 „U plynu“ už po třicáté. Účast byla stoprocentní, kromě Booba, který v předstihu roztápěl chatu na Kvíčalce, všichni: Vlastík, Milan, Aladin, Zdenek, Jessie, Pepa, Čičák, Martin, Míra… vlastně jen Pavel, toho času na neschopence, mezi nás aspoň na chvíli přišel až v sobotu. První fotky, první legrácky, a také první natáčení. neb tentokrát byly pro video třeba i záběry se srazu. Pěší přesun na Kvíčalku proběhl hladce, dokonce i „mlaďoši“, kteří se tradičně „utrhli“ hned „U křížku“, dorazili letos v celkem přijatelném čase i stavu :-).
Boob se Zdenkem nezklamali, takže v chatě už při našem příchodu bylo útulno a také tradiční železnokružní vaječná specialita byla hotová raz dva. Pivíčko na důstojné zapití, plus další občerstvení k tomu, letos dodal čerstvý šedesátník Pepa. Nemohl chybět tradiční přípitek na ty, co už mezi námi bohužel nejsou, ale také na ty, co během roku rozšířili rodinné klany (včetně našeho Jakoubka). Následující smršť vtipů, hlášek, historek a štengrování se klasicky protáhla do noci. Vlastně ani přesně nevím do kdy. Dle letošního videa jsme na Zdenkův pokyn spořádaně odcházeli „do hajan“ o půl desáté, ale znáte to – copak se dnes něčemu na internetu dá věřit? 🙂
A když už jsem zmínil to naše video, mimochodem v pořadí už osmnácté, letos se to s ním mělo takto. Na rozdíl od loňské demokratické ankety, kterou se vybíral námět na scénář, letos kamarádi dostali na výběr kandidáta jen jednoho (tedy mého). Jednak jsem už letos měl toho všelikého vymýšlení a organizování tak nějak „až po stařečkovo“ (takže jsem oprášil loňský „plán B“), jednak měli ještě všichni v živé paměti nedávné parlamentní volby, takže mi přišlo jako dobrý nápad chlapcům trochu připomenout, jak se volilo „za komančů“ (100% účast a 100% výsledek pro pečlivě vybraného kandidáta). A kupodivu to stále funguje, mnou navržený scénář byl přijat jednomyslně! A ve finále hoši opět „sami rádi museli uznat, že zvolili dobře“ 🙂 Abyste ale neřekli, že přeháním, tak několik drobných postranních zabrblání bylo, ale samozřejmě vím, že to jen proto, aby dotyční neztratili tvář, že. (Ty, Jessie, proč ty vlastně neděláš do politiky?“ 🙂
Naše letošní dílko nese název Nechte nás (si občas trochu zablbnout). V oficiální charakteristice se píše, že je postaveno na „dramatickém kontrastu mezi naším ideálním kvíčalovským světem a brutální realitou„. No to je nejspíš pravda, ale jak už z názvu vyplývá, šlo hlavně o to, si tak trochu zablbnout, proti loňsku bez velkých nároků na kulisy, kostýmy a čas. Na Oskara to letos asi nebude, ale myslím, že uvedený záměr byl naplněn bezezbytku. Nakonec posoudit můžete sami (dole).
Nejen Pepa, který zdárně prospal (čti prochrápal) chladnou noc venku „pod širákem“ v nové jídelně, ráno stával s nevyřčenou otázkou v očích: „Tak kdy už konečně začneme natáčet?“ . Po dobré snídani nebyl důvod hlasu lidu nevyhovět. Tím spíš, že minimálně z půlky šlo o zachycení běžných činností na našich železnokružních srazech, jako např. rozcvičky, ranní hygieny v potoce, četby ideově vhodné literatury (Rychlé šípy), přípravy jídla, zdravotní vycházky do přírody apod.
Samozřejmě mnohem větší nároky na naše herce přinášejí ty méně oblíbené scény z tzv. reálného života, kde se po nich vyžadují takové věci jako pití alkoholu, vedení bezobsažných řečí u hospodského stolu, svádění „nezrovnatěžké“ ženštiny (Čičáka) apod. Nutno říci, že i s těmito náročnými scénami se chlapci statečně popasovali (často i na první dobrou) a po pár hodinách bylo odpoledne hotovo.
V sobotu odpoledne s přicházející tmou to chvíli vypadalo, že po Pepově vynikajícím gulášku, nějakém tom pivíčku a celodenním pobytu na čerstvém vzduchu snad půjdeme spát už se slepicemi. Naštěstí jsme se ještě zmátořili, zábava se přeci jen rozjela a vydrželi jsme no řekněme do přeci jen přijatelné hodiny. Ze soboty na neděli už nás zůstalo jen sedm. Oproti předchozí noci, kdy nás o pěti všechny vzbudil budík z mobilu, ke kterému se nikdo nehlásil, bych řekl, že přes tradiční hlasité akustické projevy některých jedinců jsme spali spánkem spravedlivých.
Ráno jsme si ještě dopřáli klidnou „kafíčkovou“ a pak už se rozběhly tradiční „odchodové procesy“ (balení, úklid, umývání nádobí, doplnění dřeva,…). Využili jsme přítomnosti dvou aut a po pořízení závěrečné fotografie v asi deset vyrazili „koňmo“ k domovu.
Zazvonil zvonec a pohádky byl (pro tentokrát) konec. Možná byste čekali, že se nějak víc budu věnovat té kulaté třicítce. Nebudu. Prostě číslo jako jiné, a tak nějak samozřejmě očekáváme, že těch setkání ještě bude (doufám) fůra. Tedy až do toho roku, kdy na té Kvíčalce už bude sedět jenom ten Boob s tím Aladinem… ale to už je jiná historka, kterou už znáte 🙂
Jessie
PS. Protože by to určitě nějaký dobrák vytáhl, ohradím se hned teď a tady proti hanebnému nařčení, že jsem před kamarády zamlčel či dokonce schovával balíček kávy. Nabízel jsem ho třikrát! Opravdu nemohu za to, že moji kamarádi jsou s přibývajícími léty stále více nahluchli a nepozorní. Kromě toho, kdybych tu kávu nevytáhl až v neděli, nejspíš by v sobotu skončila v Pepově guláši, jako celá řada jiných pochutin 🙂
Letošní video
Úplně vidím ty kritické přívlastky od Mirky Spáčilové, jako „plytké, naivní, stereotypní…“, ale pokud jde o pověstné „nastavování zrcadla“, myslím, že jsme si ho nastavili dobře 🙂