O putování naší bunkrácké party po předválečném čs. opevnění jihovýchodně od Náchoda 16.- 18. května 2014.
„Mokro v botách, píseň v notách nikdy nepsanou…“ byl asi nejčastější text (Pacifik: Zlaté údolí), který se mi vybavoval v tichých chvílích našeho letošního putování po předválečném čs. opevnění. Počasí nás totiž ani trochu nešetřilo a vůbec nebralo ohledy na skutečnost, že na ty naše „křížky“ už potřebujeme celou dlaň. Na druhou stranu nemůžeme zase říci, že jsme nebyli předem varování, neboť že to bude mimořádně deštivý víkend, se rýsovalo už nějakých pět dní předem. Aladinův předpovědní jmenovec i populární norská předpověď avizovaly, že od pátku do neděle pršet bude. Že ale doposud téměř bezchybní „norští soudruzi“ udělají v sobotní předpovědi srážek tak fatální chybu, jakou byla očividná záměna jednotek (mm za cm), to jsme přeci jen nečekali…
Letošní bunkráckou výpravu nasměroval Aladin do oblasti jihovýchodně od Náchoda a termín byl dávno dopředu stanoven na 16. – 18. května 2014. Po obvyklém procesu přihlašování a odhlašování účastníků zůstala, zřejmě i s ohledem na popisované okolnosti, základní trojka posledních let: Aladin, Boob a já (Jessie). V pátek jsme se s Aladinem sešli o půl třetí na moravskotřebovském autobusáku, kde nám Lenka před odjezdem udělala fotku v nových „vlasteneckých tričkách“ (už nás ani nepřemlouvala nejet, bylo jasné, že by to bylo marné :-). Ze Svitav jsme pokračovali vlakem přes Českou Třebovou (přistoupil Boob), Choceň a Týniště do Nového Města nad Metují. O půl sedmé večer nás autobus „vyplivl“ v Sedloňově… a začalo pršet 🙁
Po malém občerstvení jsme po žluté vystoupali za stálého deště asi 3 km do kopce k pěchotnímu srubu N-S-43, který měl být našim nocležištěm. Jako vyhlášeným improvizátorům se nám podařilo zabydlet suterénní minometnou místnost, kde bylo po „zateplení“ plachtami celkem snesitelné „chladné sucho“ (ještě snesitelnější bylo po „zateplení“ našich útrob :-). Noc byla, až na „plácání“ plachet v průvanu a chrápání nejmenovaného kamaráda, celkem milosrdná.
V sobotu ráno jsme po sbalení a bohatýrské snídani odhodlaně vyrazili do deště. Postup po linii opevnění nám lehce komplikovaly mizerná dohlednost, překážející pláštěnky a podmáčený porost. „Drobných navigačních chybiček“ bylo proto poněkud více než obvykle. Ono najít za těchto podmínek v lese šedivý omšelý „bunkr“, ke kterému často nevede ani kloudná cesta, není tak úplně jednoduché. Dobrá nálada nás však neopouštěla, obzvláště když se počasí před polednem přeci jen malinko zlepšilo. Po prohlídce nadzemí i podzemí dělostřelecké tvrze Skutina (včetně zajímavého, barvitého a zemitého vyprávění průvodce – majitele objektu) jsme pokračovali dál směrem na Borovou. Déšť se střídal s lijákem, a tak jsme rádi před třetí hodinou okupovali autobusovou zastávku u Zelinkova Mlýna, abychom si uvařili něco teplého a trošku si orazili. V botách už dávno čvachtalo a co nekryla pláštěnka, bylo mokré. Nejmíň toho kryla Boobova pláštěnka, tudíž byl chudák promáčený skrz naskrz včetně batohu. Chlapsky se však nenechal vyvést z rovnováhy a operativně si k dalšímu postupu zhotovil z plachty model „přístřešek na pochodu“.
Posledních šest naplánovaných „bunkrů“ už bylo opravdu zkouškou naší vytrvalosti a odhodlání. Když jsme někde v lese minuli dvojitý srub N-S-62, přebrodili hráz přetékajícího rybníčku a dobře míněná rada ochotného domorodce nás „hodila“ značně mimo zamýšlenou trasu, posledním dvěma srubům už jsme jen zamávali z uctivé vzdálenosti a zahájili sestup do údolí Metuje. Byl už nejvyšší čas, odpoledne začalo přecházet do večera a k cíli v Pekle zbývalo ještě nějakých devět kilometrů. O tom, že už toho máme „plné kecky“ svědčilo to, že povážlivě ubylo obvyklých fórků a povídání vůbec. Z lesních cest se stávaly potoky, z říčky Olešenky řeka, ale nakonec jsme se z Borové po zelené a červené do Pekla jaksi dostali.
Když jsme asi ve čtvrt na osm usedli ke stolu v příjemně vytopené pekelské restauraci, bylo záhy jasné, že nás zpět do zimy a deště nikdo nedostane. Masňácky jsme si objednali pokoj s povlečenými postelemi, sprchou, WC a topením! Jistě, byl to zcela nebunkrácký luxus, ale uznejte – máme již cosi za sebou a sami sobě ani navzájem už si nic dokazovat nemusíme. Nakonec opticky vzato, když jsme po pokoji rozvěsili naše mokré „svršky spodky“, vypadalo to v něm skoro jako v bunkru. Naopak po horké sprše, „šupsnutí“ do peřin a „oroštování“ topení na maximum nebylo snad většího kontrastu proti předchozí noci. Co do komfortu ubytování tak předloňská a loňská Čičákovic hacienda klesla na druhé, byť stále pěkné místo. Když vás tedy někdo pošle do pekla, tak vězte, že v Pekle u Metuje věru špatně není :-).
Po nedělní snídani zbývalo dojít pět kilometrů podél vzedmuté Metuje do Nového Města. To už byla proti sobotě opravdu procházka, navíc sem tam už vykouklo i sluníčko. Po letmé prohlídce města jsme v půl jedné vyrazili vlakem domů po stejné trase jako v pátek. Vše šlo podle plánu, takže o půl třetí už jsme vystupovali v Moravské Třebové. Mimochodem před tunelem zase začalo pršet :-)))
Nemá cenu tvrdit, že to nebyl pořádný „záhul“. O počasí byla řeč a našlapali jsme odhadem tak 30-35 km, a to s pořádným rancem na zádech. Neznalý čtenář si jistě řekne „blázni“, ale našince prostě potěší, když si sem tam experimentálně ověří, že když na to přijde, ještě na to má. A jak už jsem psal mnohokrát, to možná ještě podstatnější je o atmosféře party starých kamarádů (kluci, dík!), o dobíjení „psychických baterek“ a nevšedních zážitcích. Vždyť o čem bychom pak na stará kolena vykládali vnukům a vnučkám? Jako bych se slyšel: „Víš, to jsme tak jednou vandrovali s dědou Aladinem a Boobem…“ :-)))
Jessie (20. května 2014)
fotografie z akce: Jessie + Aladin
mapka s přibližnou trasou putování
příliš optimistická norská předpověď počasí
Původní komentáře k článku
(nový komentář vložíte dole pod textem)
bunkry
Jen takové malé shrnutí. Já jsem si to užil, i když někde soudruzi z Norska udělali chybu. Za to jsme jim to včera vrátili v hokeji. Myslím si, že takového deště jsme nikdy neměli nejen na bunkrech, ale i na ostatních vandrech. Přeháňky to jo, ale celodenní déšť (24h) to jsem asi fakt nezažil.
Jessie, doufám, že jsi stihl dojít domů suchý, i když jsme si asi oba ve stejném okamžiku uvědomili, že jsi vystoupil o zastávku dřív. Fotky pošlu, ale mám jich jen 11. Bobe a pro Tebe doufám dojeli. Lejtka mě bolí ještě teď , ale jinak je to asi bez následků. Díky za hezký víkend.
Aladin, 20.5.2014 13:00
RE: bunkry
Jo jo, s hodnocením naprostý souhlas. Že jsem pako jsem si uvědomil v momentě, kdy jsem došlápl na zem. Úplně jsem na tu „novou“ zastávku U komína zapomněl. Ale vracet se do autobusu už se mi nechtělo, tak jsem těch 200-300 metrů navíc došlápl. Ono zas tak moc nepršelo, chytly to jen trochu záda a vršek batohu. Tělo se pravda připomíná trochu víc než jindy, ale na to, co o víkendu sneslo, to celkem jde 🙂 Bunkrům 2015 zdar!
Jessie, 20.5.2014 13:15
Borová – U jedle
Vážení přátelé,
co k tomu dodat. Opravdu jsem si máknul a chvílemi i zaťal zuby a šel, šel a šel …
… z minulosti,
máme za sebou putování dosti.
Vždyť my naši malou zemičku,
prošli blátem v dešti i sluníčku …
… a netušil jsem, jak dokáže naše příroda být nádherná, krásná, ale i drsná, neúprosná a nesmlouvavá.
Co o to, puchýř na levé noze splaskne, boty a oblečení uschne, svaly si odpočnou. Avšak ten prožitek, ten tu bude stále s námi. Bylo to drsné a těžké, ale jsem rád a hrdý na to, že jsem byl u toho … máte můj dík a obdiv – kamarádi a souputníci.
BooB, 20.5.2014 13:58
bunkry
Hoši, hoši – neodvažuju se říct, že stárnete a měknete – ale přece jen, není přeci lepší činnosti pro chlapa nežli se rvát se živly všem navzdory … No a pak by se i realizace druhého noclehu snad, možná dala odpustit.
Vojta, 22.5.2014 10:43
RE: bunkry
Zdar Vojto, už když jsem článek psal, přišlo mi na mysl, že je to pěkná nahrávka na smeč „některým nejmenovaným“ zkušeným alpinistům. Nezklamals! 🙂 S tím „rvaním se se živly“ naprostý souhlas. My jsme to onoho druhého večera pojali tak, že kdybychom CHTĚLI, samozřejmě to spaní venku dáme. Ale zrovna jsme NECHTĚLI :-)))
Jessie, 22.5.2014 11:10
RE: bunkry
Jasný Jessie – pochopil jsi to velice dobře, šlo o kamarádské dloubnutí 🙂 A pokud tě to uklidní, tak i my s Milanem se rádi po slezení z hory po dvou, třech dnech rádi odměníme nocí v penzionu s dobrým jídlem v Italské restauraci 🙂
Nicméně – jste dobří, že jste do toho vůbec šli, slabší povahy by vůbec nevyrazili a to vy, naštěstí, nejste. A pochopitelně dlouho nebudete (počítáno na desítky let)
Vojta, 22.5.2014 12:15
bunkry
Hm…, párkrát jsme si na Vás vzpomněli, když jsme na oslavě u Burianů – u dobrého jídla a pití, v suchu, v teple – koukli z okna a viděli jen zamračenou oblohu a nepřetržitý déšť. I jsme dobře odhadli, kdo že se na takový výlet v takovém počasí vydal. Jste dobří….
Eva Rozborilova, 22.5.2014 15:03
RE: bunkry
Ahoj Evo, díky za „vzdálenou podporu“ i ocenění našich kvalit. Ne všichni to ale asi takhle viděli, třeba rodičové. Nevím, jak dnes, ale kdysi dávno „vonehdá“ říkávala maminka Aládinová „blbý děcka…“ 😀
Jessie, 22.5.2014 15:24