Tak dlouho jsme plánovali Salzu, až nás tam naše děti a rodiče poslali s cestovkou v rámci dárku k našim letošním padesátinám. S blížícími se kulatinami si prý naše holky řekly, že nejsme žádné bílé trubky a svým krásným dárkem nás hodily, jak se říká, „přímo do vody“. A protože „welness zdravotní pobyty“ si prý nechávají v záloze, až budeme starší (a co prý by nám potom vymýšlely k šedesátinám), měli jsme s Pavlem-Jessiem možnost zažít krásný akční víkend na naši první velké zahraniční řece (pominu-li slovenský Hron :-), a to přímo na pověstné rakouské Salze, po které už jsme dlouho pomrkávali, ale zatím si na ni se skromností sobě vlastní netroufli.
Vyrazili jsme tedy v pátek odpoledne z Prahy jako „účastníci zájezdu“ CK Adrenaline Centre, za přítomnosti asi dvacítky ostatních pasažérů a tří zkušených instruktorů, směr k lepším zítřkům :-). Do kempu v Rakousku jsme dorazili kolem desáté večerní hodiny, kde jsme si s pomocí čelovky postavili stan a poté se probudili do krásného sobotního rána. Pohled po vykouknutí ze stanu neměl chybu – sluníčko, Alpy, vedle bečící ovečky… no co víc si přát? Autobus nás zavezl na místo nalodění, kde jsme nafasovali neopreny, přilby a samovylévací nafukovací kánoe Yukon, které jsme pro jejich stabilitu později fakt ocenili, protože nás mockrát zachránily od cvaknutí. Po instruktáži, týkající se správného ovládání lodi v proudu a případné záchrany, jsme vypluli. Po pár kilometrech jsme si záchranu „plaváčka“ na vlastní kůži dobrovolně vyzkoušeli i prakticky na divoké vodě. Vodička byla studená, ale v tom vedru to šlo. Celý den jsme strávili na průzračné řece, v peřejích, s „Alpou“ před námi (za námi, vedle nás :-), no nádhera, nemám slov. Stav vody byl na spodní hranici, takže nám to plně vyhovovalo, k tomu opravdu vedro, tak ani voda dobře chlazená z ledovců nám nevadila. Zvládli jsme i pověstnou „vlnku“ ve Wildalpenu. V neděli nás pak čekaly mimo jiné jako bonbónek ještě proslulé soutěsky, instruktoři nám předvedli skok kajakem z můstku do řeky, no a vůbec celé to nemělo chybu. Takže můžu končit naším oblíbeným vypůjčeným sloganem „byl to mazec, ale dali jsme to“ 🙂
Lenka
Z hlediska zážitku to Lenka popsala naprosto přesně a pěkně, takže si dovolím na doplnění přidat jen pár organizačně-technických poznámek. Obě noci jsme spali v kempu Eschau (malý, klidný, slušné zázemí = pohoda). Vodní stav 140 cm na vodočtu ve Wildalpenu byl opravdu velmi milosrdný (WW I – II), dovedu si představit, že při 200 a více centimetrech to musí být minimálně místy pořádná „mela“. Samovylévací Yukon odpustí skutečně hodně (pro nás samovylévací premiéra), na Pálavě bychom se nejspíš asi opravdu párkrát nedobrovolně máchali. V sobotu jsme šli na vodu několik kilometrů nad Wildalpenem a končili „u schodů“ (Erzhalden) před soutěskami. V neděli jsme nastupovali pod Fachwerkem a po průjezdu soutěsek (Palfau) končili v kempu „U Maďara“ (Saggraben). Krásná příroda, parádní slunečné počasí, super zážitek. A určitě je třeba vyzdvihnout i profesionální, ale přitom pohodový přístup mládenců-instruktorů z CK Adrenaline Centre. Když vám někdo před obtížnějším místem barvitě popíše, co vás tam asi tak čeká a pak vás ještě při průjezdu z povzdálí jistí… to jsme si coby odchovanci „divočiny“ užívali náramně 🙂 Ostatně nikomu se nic, co by stálo za řeč, nepřihodilo a všichni byli spokojeni. Prostě bezva „zájezd“!
Jessie
Původní komentáře k článku
(nový komentář vložíte dole pod textem)
Dárek
Tak to jste dostali pěkný dárek k narozeninám. A jak vidno, tak jste si ho pěkně užili.
Eva Rozbořilová, 16.10.2013 18:32