Alenka byla zvědavá na svět za zrcadlem, já zas na svět za tunelem, kde prý brzy otevřou novou cyklostezku, a to dokonce s vyznačením česko-moravské zemské hranice. No to přeci musím vidět 🙂
Celkem příhodně se sešly tři věci. V médiích se začaly objevovat články o chystaném otevření nové cyklostezky Koclířov – Svitavy, přišel poslední, astronomicky i počasím letní víkend a víc jak po měsíci se naskytla možnost zase jednou vyrazit na kole kousek dál. V sobotu 20. září 2025 odpoledne jsem proto zamířil na západ směrem k Hřebečskému hřebenu a dál, jak rád říkám „na českou stranu“ 🙂
Samozřejmě nejsem takový blázen, abych to vzal rovnou po „pětatřicítce“ tunelem nahoru, ale spořádaně jsem k „Tetě“ vyjel po cyklotrase 4029 lesem a serpentinami málo frekventované staré silnice. Ve „vracečce“ u bývalých dolu jsem se na chvíli zastavil na fotogenické lupkové haldě, oficiálně kvůli vyhlídce, neoficiálně abych se trochu vydýchal. Také vyhlídka U tety je tradiční zastávka, ten pohled mám prostě rád (…to není země, to zahrádka… 🙂 ).
Koclířovem jede kolo skoro samo a po krátkém stoupání ke Spáleništi už vidím Svitavy a začátek nové cyklostezky. Očividně ještě úplně hotovo není, ale to podstatné, tedy pěkný asfalt, už je na místě, viz titulní foto. Přibližně napůl cesty ke Svitavám, na úrovni stávajícího provizorního parkoviště pro kamiony, se nachází místo, kde nová cyklostezka přetíná starou zemskou hranici Čechy – Morava. Tato skutečnost má být poutníkům připomenuta futuristickým altánem, který zatím chybí a v poli jsou pro něj vyznačeny jen základy. Hranici tak zatím vyznačuje jen nově usazený hraniční kámen vedle původní staré kapličky (capellen) z roku 1698.
Byl jsem zvědavý, jak si nová cyklostezka poradila s přetnutím silničního obchvatu okolo Svitav. Křížení bylo vyřešeno podjezdem. Není příliš široký a je dlážděný dost hrubými kameny. Při průjezdu je tedy třeba jisté opatrnosti a také ohleduplnosti vůči protijedoucím. Pustil jsem projíždějící rodinu s dětmi a pokračoval až k železničnímu nádraží, které jsem si stanovil jako bod návratu. Abych nejel dvakrát stejnou cestou přes Koclířov, přešel jsem u budoucího altánu svitavskou silnici a pokračoval silničkou na Kamennou Horku.
Nekonečné táhlé stoupání dlouhou vesnicí sice není zrovna „procházka po něvském prospektu“ 🙂 ale zase člověka „vyhodí“ až na hřebenu, kousek od známého vysílače. Za chvilkové zastavení a foto také určitě stojí zdejší barokní kostel s (polo)dřevěnou zvonicí. Že už podzim klepe na dveře připomněl velký barevný drak vznášející se nad polem u Hřebče. Zbytek cesty už byl rutinní sjezd cestou pod Rohem a přes Boršov domů.
Pěkných 40 km za krásného počasí, až na trochu toho stoupání balzám na tělo i na duši 🙂
Vlastivědný dovětek pro zvídavé čtenáře
Když se dobře podíváte na zmiňovaný hraniční kámen u budoucího altánu, může se vám zdát poněkud divné, že stranou s písmenem Č (Čechy) je obrácen směrem ke Koclířovu, tedy k Moravské Třebové, a stranou s písmenem M (Morava) směrem ke Svitavám. Že by soudruzi při usazování udělali chybu? Neudělali! Když si níže prohlédnete mapky, zjistíte, že zemská hranice tu dělá zvláštní výběžek, takže když si přímkou propojíte Moravskou Třebovou se Svitavami, tak při cestě z MT do SY nejprve na Hřebči opustíte Moravu a vjedete do Čech, abyste u popisovaného hraničního kamene zase z Čech vyjeli a vrátili se na Moravu kousek před Svitavami 🙂
Kdo by chtěl domýšlet ještě dál, proč je zde v zemské hranici taková „boule“, dostal by se nejspíš k tomu, že před staletími při vytyčování hranic v převážně zalesněné krajině byly hojně využívány jako přirozené hranice právě vodní toky. A zřejmě proto, že okolí Svitav je odvodňováno Svitavou směrem na Moravu, bylo do ní toto území kdysi také zahrnuto. Možná je to trošku zjednodušené, ale žádný jiný důvod k tak neuváženému činu mě jako rodilého moravskotřebováka prostě nenapadá 🙂
Jessie
Přidáno 14. 6. 2026:
