V srpnu má již mnoho let v našem rodinném kalendáři své pevné místo muzicírování v Dolním Újezdě. Z dvoudenní hudební nabídky 33. ročníku jsme letos zvolili sobotu 23. srpna 2026. I když to z počátku vypadalo na širší rodinné zastoupení, nakonec jsme hlavně kvůli nejistému počasí vyrazili s Lenkou sami, abychom se až přímo v místě sešli ještě s Mírou a Danou. Program byl lákavý, ostatně posuďte sami.
Prvním sobotním účinkujícím byl vítěz letošní Porty Pavel „Tabásek“ Kovář s kapelou PARTYJA. A byla to fakt dobrá „partyja“, která nás během necelé hodinky přesvědčila, že tu Portu určitě nevyhrála náhodou. Svižné songy, vtipné texty písní i doprovodného slova, prošpikované valašským nářečím, nešlo se nebavit. Myslím, že na rozjezd opravdu dobrá volba.
Epydemye. Co ještě objevného napsat o rodinné „srdcovce“? Prostě vždycky se na ně těšíme a oni nás nezklamou 🙂
Zbytek bych klidně mohl opsat z předchozích článků. Léta jim, stejně jako nám všem, přibývají, už oslavili 20 let od založení kapely. Jdou do toho ale pořád naplno, s vitalitou sobě vlastní. A pořád mají co říct, pořád skládají nové písně viz poslední albu Dosebe. V Dolním Újezdě hrají často a rádi, tak nějak tu zdomácněli. I proto letos obdrželi, jako po Žalmanovi teprve druhá kapela, čestné domácí právo. Spočívá v tom, že dokud budou sami chtít, mohou tu hrát. Tak nějak všichni doufáme, že budou chtít 🙂
Naší mladé mamince jsme na dálku aspoň symbolicky poslali kousek písně „Dík, tvoje máma“.
Předpověď nelhala, ještě při vystoupení Epydemye se nebe zatáhlo a přišla první dešťová přeháňka. Šli jsme do pláštěnek a pak z nich, a zase do nich… no následující asi hodinu a půl to vypadalo jako takové masové cvičení civilní obrany. Naštěstí déšť nebyl nebyl nijak silný a unavil se dřív, než my.
Dobrou náladu přitom udržovala skupina FORFOLK z Ostravska, držitel 2. místa letošní soutěže Talent Country Radia. A talent určitě mají, hraje a zpívá jim to moc hezky. Měl jsem dojem, že mi to něco připomíná, až to tuším padlo z pódia – dva členové dříve působili v trampské skupině Tempo di vlak.
O brněnské partě SYCHRAVO jsem psal už loni. V repertoáru mají písně bratří Ryvolů a myslím, že jsem zdaleka nebyl sám, kdo si je s nimi rád zase jednou zazpíval. Wabi a Miki už je spolu zpívat nemohou, je fajn si je připomenout aspoň tímto způsobem, v poctivé chlapské interpretaci. A že pánové oba bráchy znali a zažili, padla i nejedna zajímavá informace o pozadí vzniku některých písniček nebo nějak související vzpomínka. Příjemná hodinka. A kupodivu při jejich vystoupení už sychravo nebylo 🙂
Samson a jeho parta. Samson oslavil sedmdesátiny a očividně to nijak zvlášť neřeší. Živlem byl a živlem stále je. Když mluví, pro nějaké to jadrnější slůvku daleko nejde (zajímavé, že v textech písní ne, a je to dobře). A že mu to s partou už více jak 30 let dobře hraje a zpívá, je známá věc. Velmi pěkný koncertík s několika přídavky. Prostě „pohoda“, žádné „laciné víno“ a rozhodně nic, co by „už nešlo napravit“ 🙂
Žalman a spol. Loni to bohužel ze zdravotních důvodů nedopadlo, ale letos již mistr folkového žánru dorazil, samozřejmě i se svým „spolem“. Žalman letos oslavil osmdesátiny, takže došlo i na gratulaci a dort. Hlavně se ale hrálo a zpívalo, vždyť ze svých písní by mohl sestavit takových koncertů kopu. O tom, že snad minimálně každá druhá už je v podstatě „lidovka“, svědčilo i to, že často s kapelou zpíval celý amfiteátr. A to to mistr nikterak „nebalí“ viz nedávné nové album „A to máš pořád něco“. Tak pevné zdraví a hodně sil do dalších let!
Večer se přehoupl do pozdního večera a na seznamu vystupujících zbývala poslední položka – Jiří Pavlica & Hradišťan. Netajím se tím, že tohoto pána a jeho muziku mám rád. On i jeho kolegové jsou páni muzikanti, co opravdu umí. A i když bývají nejčastěji škatulkování do kategorie „folklor“, ve vymezeném čase ukázali, že jejich hudební záběr je opravdu široký, a to jak v prostoru, tak i v čase. Osobně si cením i fundovaného, ale lidského doprovodného slova kapelníka. Zaujmout publikum, které má za sebou osmihodinový hudební maraton, poměrně náročnou hudbou, určitě není jen tak. Hradišťan ale umí chytnout za srdíčko, aspoň u mě se mu to daří a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
33. ročník Újezdského babího léta těm předchozím, ani svým pořadatelům určitě ostudu neudělal, naopak. Spokojeni jsme odjížděli nocí domů, uši opět na dlouho nakrmené dobrou muzikou naší krevní skupiny. Díky všem a dá-li bůh, tak za rok zas 🙂
Jessie